Nejlépe se zasmějete se spolužáky na srazu po padesáti letech

Padesát let je sice dlouhá doba, ale když se setkání po tolika letech vydaří, určitě se příští rok sejdete zase. Čtveřice spolužáků si vzala na sebe těžký úkol. Po padesáti letech zorganizovat školní sraz. V prostorách místního Kulturního střediska, které všichni pamatují ještě z dob školní docházky. Probíhaly v něm školní akademie, na které si všichni pamatují dodnes. Středisko sice prošlo nezbytnými úpravami, ale malé pódium v něm zůstalo zachováno.

A od tohoto faktu se čtveřice organizátorů odrazila. Sraz po padesáti letech proběhne formou akademie, při které se všichni zúčastnění spolužáci představí na pódiu svým připraveným kulturním vystoupením. Vyzváni k tomu byli dodatkem k pozvánce.

Aby nedošlo k záměně, či nerozpoznání jednotlivých spolužáků, kteří se z města odstěhovali a celých padesát let se neviděli, nechali organizátoři pro všechny připravit bílá bavlněná trička. S potiskem fotografií tváří jednotlivých spolužáků. Zvětšených ze společné fotky, z konce školního roku pátého ročníku.

Hned při vstupu do sálu tak všem bylo zřejmé, kdo přišel. Na prsou si všichni nesli svoji zvětšenou podobiznu. Což hlavně usnadnilo pozici pozvaných učitelů. Nikdo si je nepletl se spolužáky a nedocházelo tak ke klasickým nedorozuměním při podobných akcích.

Už po půlhodině panovala v celém prostoru veselá nálada. Nebyl tu nikdo, kdo by měl problém s identifikací. A srovnání současných vizáží, s těmi natištěnými na tričku, vyvolávaly salvy smíchu.

Po slavnostním přípitku, vzletným pozdravením zúčastněných učitelů, započal připravený program. Na pódiu se začali střídat se svými kulturními příspěvky všichni spolužáci. A aby se na nikoho nezapomnělo. Vystupovali hezky podle abecedy. Jak bylo ve škole zvykem. Potlesk nebral konce a smíchem uslzené tváře si spolužáci nestíhali otírat.

K půlnoci se rozcházeli s předsevzetím, že za rok se zase sejdou. Aby se spolu do sytosti zasmáli.